Pleška - Pampeliška

05.04.2017

Pleška se říkalo bylince, kterou dnes známe pod jménem Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale). Vyráží ze země hned na počátku jara a rozkládá hned u země své listy, podobné čekance, které jsou z obou stran stříhané a vykrojené, na špici do podoby střely.

Z herbáře P. O. Mathiola

Výkrojky listů podobají se zubům velké pily. Lodyha je zvýši pídě, mladistvá, oblá, hladká, načervenalá, dutá jako stéblo a plná mléka. Na vrcholku lodyhy jsou zelená, chlupatá poupata, z nichž se rozvine krásný, žlutý, plný květ podoby pěkně vymalovaného slunce. Po uzrání mění se tento v jakousi pýřitou hlavičku, což je semeno: když toto pýří (chmýří) větrem jest odváto, zbývá samotná, holá, okrouhlá, bílá hlavička podoby mnišské pleši, odkudž se také nazývá latinsky Caput Monachi, německy Pfaffenblatt, to jest mnišská hlava a kněžská pleš.

Kořen má podobný čekance, avšak tvrdší a více hořký.

Roste všelikdes na lukách, u cest i v zahradách.

Přirozenost, moc a účinek

Pleška je též přirozenosti a moci jako čekanka, to jest suší a studí, ale má při sobě větší hořkost, a proto více suší, nežli čekanka, vyčišťuje a otevírá.

1. Vnitřní užití

Odvar z plešky staví průjmy. Odvar její a čočky hojí červenou nemoc (úplavice).

Při mimovolném odcházení semene má se píti nápoj z plešky připravený. Pleška jest dobrá také pro ty, již vyhazují krev. Bylina spolu s kořenem svařená v dobrém vinném octě až na 1/3 zahání větry, ucpání a kapání moče.

Užívá se procezená a teplá v množství obyčejného koflíku stolního ráno a večer.


2. Zevní použití

Zelená bylina plešky přiložená zevně, nebo šátek ve vodě pleškové namočený a přiložený, hasí všelijakou horkost černých, palčivých, nebo i dobrých neštovic na prsou, lůnu i na nohou, od čehož přestává i palčivá bolest kloubů.

Ženy mají obličej mýti pleškovou vodou v domnění, že dostanou jasné a hladké tváře a zaženou trudovitost, skvrny a uhry. Táž voda shání i poskvrnu s očí a odnímá jich mrákotu - musí se přinejmenším třikrát denně vkapávati do očí 2 kapky toto vody.

Pleškový kořen nošený na hrdle a na holé kůži těla zahání třídenní zimnici (Febris tertiana).

Pleška či pampeliška má v latině množství jmen, totiž Aphaca, Hedyphonis, Urinaria (jelikož dělá mnoho moče), Serissomnifera (že dává libý spánek), Caput vel Corona Monachi, Densleonis, Dens caninus (že má listoy podobné špičatým zubům), Rostrum porcinum, Taraxon, Ambubeia.


Co víme dnes

Miluju Mathioliho herbář. Popisuje vlastnosti bylin - suché, hořké, sladké. Díky jeho popisům je možné je používat i dle principů východní medicíny. Kniha, kterou jsem po dlouhém pátrání nalezla v antikvariátu, obsahuje 1268 stran a představuje staletími osvědčené dílo v přírodní léčbě, neboť zpracovaný obsah je výborný jak po stránce vědecké, tak praktické. Často do něj nakouknu a spojím si jeho řádky s tím, co víme o bylinách a nemocích dnes. 

O pampelišce a jejích účincích toho v jiných zdrojích najdete spousty. Pro mě to je bylinka číslo jedna při řešení jakýchkoliv trávících obtíží, ať už mají původ ve žlučníku, žaludku, či střevě. Volím buď odvar z kořene nebo přímo rozdrcený a vysušený kořen v kapsli. Smetanka je v podstatě jednoduchý hořký a chladný lék, jehož podstata odvádí vlhkost a horkost, zatímco její chlad je efektivní při léčbě různých zánětů, zejména těch, co jsou spojeny s játry a žlučníkem.

Celkem s úspěchem ji aplikuji k léčení horkých, oteklých a bolestivých kloubů.

Lze o ní říci, že snižuje chuť na sladké. Listy mají silný močopudný účinek.


Pampeliška při rakovině

O pampelišce, především o kořeni, se v poslední době mluví jako o zázračném protinádorovém léku. K tomu se zatím nemohu nijak vyjádřit. Nemám vůbec žádné zkušenosti. Některé výzkumy jsou velmi povzbudivé a naznačují, že extrakt z kořene pampelišky se osvědčil jako zastavující prostředek růstu nádoru ve druhém stupni karcionegeneze (1).

Z mého pohledu by mohla být velmi zajímavá hlavně při karcinomu prsu, který je hormonálně podmíněn. Zvýšená tvorba estrogenu totiž velmi úzce souvisí s ČCHI jater. Tam je však třeba hledat i hněv. A to už je další kapitola o přírodním léčení. To zase někdy příště.


ZDROJ: DRA PETRA ONDŘEJE MATHIOLA Přírodní léčba - Herbář aneb bylinář - Dílo veškeré lékařské přírodní vědy, Nakladatel B. Kočí, knihkupec roku 1931

(1) Biol Pharm Bull 22, no 6 (1999), 602 - 5